Uchiha Iyami vs. Uzumaki Karasu

Zem sa napokon predsa len na chvíľu upokojila. A aj napriek faktu, že sa mu podarilo drobnú nepatrnú časť zastaviť, neživej prírody bolo všade toľko, že som sa nemusela obávať toho, že by som tým prišla o túto veľmi užitočnú techniku. Konieckoncov, môžem ho ňou zamestnávať donekonečna. Je ťažké bojovať v oblasti, kde pojem - pokojná zem - neexistuje. Je ťažké odrážať sa od niečoho, čo sa pod vašimi nohami prepadne a vy sa objavíte v priepasti. A pohadzovanie si kunaiov donekonečna, ako ukázal Minato, tiež nejde. Pousmiala som sa. V momente, keď pristál priamo predo mnou, vznášala som sa vo vzduchu a odtiaľ sa spokojne dívala na spúšť, ktorú som spôsobila. Akonáhle si ma obaja našli, miesto mňa samotnej videli akúsi Kuramovu hlavu vytvorenú z plášťa.
Ako za starých čias, preniesla som k líške. V jeho očiach som zbadala akúsi spokojnosť spojenú s pobavením. Boli sme priatelia.
Poďme to tu rozbombardovať ešte viac, hlesol Kurama, na čo som len prikývla. Kuramov pysk sa zrazu otvoril a pred ním sa vytvorila guľa z koncentrovanej tmavej chakry, skrz ktorú viedli záblesky akejsi žiarivej zelenej. Nepochybne šlo o vyváženú kombináciu démonskej chakry a tej prírodnej, perfektne vyváženej.
"Renzoku Bijūdama!" zvolali sme obaja naraz, keď sme proti Iyamimu a Minatovi vypálili obrovské množstvo menších gúľ, ktoré si aj napriek svojej neštandartnej veľkosti zachovávali svoju ničivú silu. Výbuchy, tlakové vlny. Jedna za druhou. Nemali kam ísť. Nemali sa kam schovať pred niečím takéhoto kalibru. V zem, po ktorej chodili, nemohli mať istotu. Vedľa mňa sa totižto z hadov vytvoril klon, ktorý kontroloval neživú prírodu samotnú. Vďaka Senjutsu a Kuramovi sme cítili, kde sú. Preto sme vedeli, kam pristanú. Zem už nevystreľovala ostne, zato sa však delila a tvorila priepasti. Ak to nevyšlo, spojili sa a vytvorili ju inde. Dávala som mu to pekne vyžrať.

Kontrolovala náš přirozený pohyb. Co ale kontrolovat nemohla byl pohyb s pomocí časoprostorových technik - respektive tedy amenotejikara a hiraishinu. Přišel čas trochu zazářit.
V momentě, kdy Minato přistál před Karasu, označil si jí svou značkou - několikrát se probleskl mezi kunaii, které ve výhodném načasování padaly kolem Karasu k zemi - všude. Ze všech stran. Nakonec se probleskl zpět k Iyamimu a ve vteřině, kdy velké množství chakrových koulí opustilo tělo Karasu, Minato znovu zmizel. Stál po boku Karasu s dlaní na jejím rameni, jeho ruka tvořená prachem sice žhnula pod tíhou chakrového pláště, ale vše co bylo potřeba byl pouhý dotek. Zbytek se udál v nevídané rychlosti.
Minato se s Karasu přemístil znovu za Iyamim, stala se tedy společně s nimi cílem jejího útoku. Následně Iyami Minata doslova zničil - jediným úderem, společně s rozpuštěním techniky Edo Tensei.
Následný krok bylo použití obou rinnegan technik pro získání času - nejdříve se pozastavil na vteřinku čas, následně se prohodil Iyami s některou z bijudam. Pro Karasu se tento přerušený tok času jevil jako posun reality. Náhlá změna stanovišť různých jevů. Nebyla si vědoma jeho zastsvení, pouze změn. Minato byl pryč a Karasu se stala terčem bijudam. Iyami následně dopadal k zemi, přímo nad klonem, který ovládal muki tensei, připravený ho zlikvidovat v přímém souboji.

Zdalo sa, že Iyamiho útok vyšiel. Vymenil moje pozície spoločne s Minatom tak, aby som sa terčom Bijūdamy stala ja samotná. Pre niekoho iného by to bolo instatná smrť. Ja som však mala pripravených niekoľko prekvapení. Nie nadarmo ma ešte nik v plnej sile nezdolal. Natiahla som ruky a vytvorila okolo seba obranu z Kuramovej chakry, ktorá ma mala chrániť, no ani ona nemohla odolať náporu toľkých bijūdam. Aspoň tak to vnímal on. Skrz všetok dym, prach a najmä výbuchy nedokázal vidieť, čo sa deje ďalej. Zrazu nastalo ticho. Silný vietor rozfúkol dym a odhalil zmrzačené telo mladej Uzumaki na zemi. Vzhľadom k faktu, že oplýval Rinneganom, mohol vidieť, že podľa stavu jej Tenketsu sa nachádza na pokraji smrti, ako keby pomaly jej život vyhasínal. Chakra démona bola prítomná len v akýchsi menších zvyškoch, ktoré sa ako keby snažili napraviť priveľké poškodenie. Bol to však koniec?

Kdeže. Iyami mohol pocítiť, že jeho nohy obomklo niečo pevné. Niečo, čo mu nedovolilo pohnúť sa. Keď sa pozrel dole, mohol si všimnúť reťaze, ktoré síce nedokázali chakru vysávať, ale potlačovať. Amaterasu jej podobné techniky boli neúčinné, nakoľko nešlo ani tak o predmet, ako o surovú chakru miešanú s tou prírodnou. Nemohol ju ani vysať, pretože by riskoval premenu v kameň. V tom istom momente okolo neho začala praskať zem samotná pod náporom Kuramovej chakry miešanej s prekliatou a prírodnou, čo malo v konečnom dôsledku fialovú farbu. A v neposlednom rade som sa vynorila priamo pred ním. Teda, pod ním, za účelom priameho úderu päsťou zospodu, čo by mu mohlo spôsobiť...nemalé zdravotné problémy. Nemohol sa hýbať, Kuramova prekliata chakra, ktorá ho obklopila, mala doslova zdrieť kožu z neho a reťaze zase minimalizovať využívanie jeho chakry.

Ako k tomu vôbec došlo? Telo, ktoré za sebou Karasu nechala, bola len "zvlečená koža". Zvliekla svoje "staré telo", aby sa mohla odprostiť od zranení, ktoré by mohla utŕžiť. Následne sa skryla do tela vlastného hada a zaliezla pod zem, pod ktorou sa pohybovala. Iyamiho našla s pomocou prírodnej energie veľmi rýchlo.

Chtěla potlačit mou chakru, udržet mě na místě, a připravila se. Už to není ta Karasu, která to bývala. Rinnegan mi prozrazoval mnohé. Stav jejích tenketsu, jak se její chakra vytrácí - také mi prozrazoval, jakou rychlostí se proti mně řítí oblak zvláštní směsi chakry. Rinnegan mi říkal, že tělo ležící na zemi umírá, ale můj mozek věděl, že to není Karasu. Věděl jsem, že před bouří je největší klid. Ještě než mé kotníky obepnuly její řetězy, vyhnul jsem se jim. Když už se řetězy blížily k povrchu země, ustoupil jsem prudkým pohybem a řetězy mi proletěly kolem tváře. V ten moment mé tělo obepnula nová forma Susana'a - takovou, kterou ještě neviděla. Tohle Susano'o působilo spíše jako brnění přilnuté k tělu, podobné těm, které nosívali samurajové. Jen tvořené chakrou. Zhuštěnou chakrou. Tuto změnu mohla pozorovat očima. Ale uvnitř mého těla proběhla změna, kterou mohla pouze cítit. Byl jsem připraven pro boj z blízka, tak jak bylo v plánu - ačkoliv jsem se vyhl řetězům, samotné Karasu jsem se již vyhnout nemohl.
Amenotejikara i Omikami potřebují trochu času k obnově. Shinra Tensei, Chibaku Tensei, nebo snad ...
Její pěst se setkala s mýma překříženýma rukama, poslala mě několik desítek metrů zpět. Díky brnění zhuštěné chakry, které pokrývalo celé mé tělo a které rozložilo tlak úderu na větší plochu, v kombinaci s destičkami kostí pod kůží, destičkami utvrzenými až na pevnost oceli, jsem tento úder přežil. Oba jsme měli dostatek chakry, oba jsme byli mocní. Jedna pěst nás nezabije. Ačkoliv -
"Mám pocit, že jsi začala posilovat, nee-chan." jedna ruka svěšená podél těla v předklonu.
I přes bolest viděla v Iyamiho tváři jen úsměv. On si snad opravdu tento souboj užíval. Jeho bílé vlasy, výsměch klanu Uchiha, vlál ve větru, zatímco se upřeně díval na svého soka. Se zájmem, který Karasu již dlouho nepocítila. Teď mohla cítit něco, co možná zapomněla. Co možná její paměť zná, jen vytěsnila. Mohla cítit Iyamiho myšlenky.
Když dva prvotřídní soupeři vymění své první údery - jen tak jsou spolu schopní mluvit. ta věta navždy utkvěla v Iyamiho mysli. Ta už nikdy nezmizí - nebo zmizí již velmi brzy.
Karasu - slyšíš mě? Slyšíš, co křičí mé srdce?
V tuto chvíli Karasu zahlédla další skrytou kartu, kterou Iyami ovládal. Začal pohybovat dlaněmi - tvořil pečetě, ale - každou zvlášť. Připravoval dvě techniky naráz - s použitím pár jednoručních pečetí. Jeho oči vyzývaly k dalšímu výpadu. Ten vypočítavý bastard.

Spoiler:

Môj plán nevyšiel, ako som chcela, ale predsa mi v očiach zahoreli ohníčky, keď som ho zasiahla, hoc sa tomu ubránil. Cítila som však, ako málo chýbalo k tomu, aby som predčila to jeho Susanoo, pod silou mojej päste praskalo, ale neprelomilo. Napriek tomu však tak či onak odletel niekoľko metrov dozadu.
"Skoro som ťa dostala...," uvoľnila som pästi a narovnala sa. Na tvári mi hral úsmev, rovnako ako aj jemu. Nehľadiac na to, v koľkých smrteľných situáciách sme sa navzájom objavili, obaja sme si to očividne užívali. Ak si však myslel, že ho nechám v pokoji si predpriraviť techniky, bol na omyle. Zložila som niekoľko pečatí a zo zeme okolo mňa sa proti nemu vyrútilo obrovské množstvo stromov utvorených vďaka Mokutonu, ktorý som tak isto získala pokusmi so samotným DNA. Moje svedomie nebolo tak čisté. Ani moja minulosť nie. Samotná zem sa pod náporom mocných stromov lámala, triasla, tvorila hlboké priepasti, ktorým takisto napomáhalo moje Senjutsu. Miešaná chakra okolo mňa doslova pod náporom adrenalínu a pulzujúcemu hnevu sŕšala do všetkých strán.
IYAMIIIII! zvreskol môj vnútorný hlas prechádzajúci do Kuramovho hlasného revu ako reakciu na jeho otázku, ktorá sa mi záhadným spôsobom votrela do mysle. Cítila som ho. Jeho srdce, čo ma nakoplo ešte viac. Mohol cítiť moju túžbu poraziť ho, stiahnuť so sebou do pekla, adrenalín prelinajúci sa s hnevom.
Zničím...ťa, preblesklo mi mysľou, ako som ďalej obracala zas a znova celé bojisko naruby a útočila s pomocou mokutonu na Iyamiho tak, aby nemal vôbec čas sa o niečo pokúšať. Stromy boli pripravené ho kedykoľvek roztrhnúť, pochovať, rozsekať na kúsky, udusiť či rozrviť. Čokoľvek. S pomocou Kuramu a Sennin módu som si dala záležať na tom, aby sa mi akokoľvek nestratil z dohľadu.

Karasu se sic pokusila přerušit sérii jednoručních pečetí, avšak proti Uchihům, kteří byli věhlasní svou rychlostí při skládání pečetí díky svému kopírovacímu oku, její útok byl vyslán příliš pozdě. Avšak jedno Iyamim zatřáslo. Ten hlas! slyšel ji. Slyšel, jak její srdce bije do prázdna mezi nimi. Jako kdyby kořeny, které se proti Iyamimu valily rostly přímo z jejího srdce - a tak jednou provždy Iyamiho svázat. Skoncovat to.
Země se kolem nás rozpadala. Zvedal se prach - pro ani jednoho z nás to nebyla překážka. Já jsem ji viděl jasně. A ona - ona mě cítila. Kyubi mě cítí. Ta prašivá liška. Dostane ji z každého genjutsu. Z každého genjutsu. Ji dostane. Kyubi. Kyubi? zamyslel se, zatímco znovu tasil oba meče kusanagi. Kolem jeho dlaní nyní ve vzduchu visela zvláštní nabitá chakra. Nejspíše časovaná technika, která se aktivuje za určitých podmínek. Nebo něco jiného? Kořeny a větvící se ramena stromů přesekával v elegantním tanci ostří, zatímco rinneganem stále ostražitě kontroloval jak stanoviště svého nepřítele, tak celé své okolí. Zvedl kolem svého těla do určité míry také pole chakry, stejně jako když byl slepý. To je ono. V mysli se mu evidentně zrodil plán.
Karasu, Karasu. Proč jsme se vlastně stali oběťmi systému? Jak jiné by byly naše životy, kdybychom nebyli Uchiha a Uzumaki? Kdybychom se nenarodili v Konoze? Co kdyby se jeden z nás nenarodil vůbec? Existuje svět, ve kterém se držíme za ruce a jsme šťastní? příval sentimentálních myšlenek, které jen zostřily Iyamiho pohled. Čím více rozháněl svůj pohled kolem sebe, tím méně vnímal Karasu tak dravě. Tak krvelačně. Tím více měl čas přemýšlet i nad něčím jiným, než jak ji zabít. Najednou cítil to, co se snažil takovou dobu popírat. Ten pocit, který tak spaloval jeho srdce a dusil plíce. Ten pocit, který zná každý Uchiha.
Poslední kořen mířil přímo mezi Iyamiho oči a jediným mávnutím ruky daný kus dřeva padl k zemi. Iyami se ve svém Susano'o samurajském brnění zastavil a věnoval pohled přímo Karasu. Ona si mohla všimnout, že brnění, které tvořila hmotná chakra Susana'a se začalo spojovat s něčím, co vypadalo jako ... kost?!

Moja myseľ prestala uvažovať logicky. Napokon, ja som bola vždy tá horúca hlava, ktorá sa rútila do všetkého bez nejakého ďalšieho plánu. V tomto som bola typický Uzumaki, hoc všetko ostatné s ním nemalo absolútne nič spoločné. Moja minulosť plná krvi, vrážd, chýb. A jediné, čo ma držalo na uzde, bol tréning, získavanie moci, aby som mohla zastaviť jeho. Nevidela som však inú možnosť. Cítila som hnev. Nenávisť. Bolesť. Mohol však za to on...? Nie. Zlyhala som. A on je toho posledným dôkazom a najzávažnejším dôsledkom.
Monštrum.
Karasu...
Monštrum...
Karasu!
Kuramov hlas zarezenoval v mojej mysli a v tom momente jednotlivé stromy a ich korene prestali trhať a ničiť zemský povrch za účelom zničenia môjho jediného cieľa. Nastalo ticho. Vydýchla som si a na chvíľu privrela oči. Ukľudnila som sa? Vyzeralo to tak. Bola to pravda? Nie.
"Iyami..." šepla som jeho meno. Bola som si istá, že aj napriek diaľke, ktorá nás oddeľovala, cítil skrz naše "prepojenie" všetko, s čím som vo svojom vnútri bojovala, všetky rozpory a pocity, ktoré mnou pulzovali a drali sa na povrch. Zem podo mnou z ničoho nič praskla spôsobom, že to zarezonovalo celým bojiskom. Bolo jasné, že sa niečo deje. Fialovo oranžová chakra okolo mňa začala prudko víriť a formovať sa do niečoho nového, akéhosi giganta, ktorý vo svojej finálnej forme získal podobu samotného Kuramu. Nevedela som sa premeniť priamo naňho, ako u ostatných, za to som vedela naakumulovať dostatok chakry, aby som z Kuramovho plášťa vytvorila jeho identickú podobu. Tým to však nekončilo, pretože po tom, čo som skrz neho hlasno zrevala, fialová chakra sa takisto zamiešala do celej tejto podoby spôsobom, že vytvorila akési brnenie. V oboch obrovských rukách som držala ako zbraň reťaze akejsi fialovej farby, nepochybne posilnené prekliatou chakrou. Pred Iyamim vo svojej finálnej podobe stála desiatky, ba až stovky metrov vysoká démonia líška.
"UKÁŽ SA, IYAMI!" Zvrieskla som smerom k nemu udierajúc s pomocou reťazí jeho smerom takou silou, až sa v zemi vytvoril obrovský kráter. Vedela som, kde je. Následne som zrevala a utvorila tlakovú vlnu.
"UKÁŽ MI SVOJU SILU!" Udrela som znova. A znova. A znova. Lomcoval mnou hnev. Všetko negatívne. Odstrániť ho bolo mojou prioritou.
Karasu...nestrácaj samú seba. Kurama znel mierne ustarane nad situáciou, v ktorou som sa nachádzala. Slepá. Zdrvená. Pripravená podstúpiť čokoľvek, aby som ho mohla zastaiť raz a navždy.
Karasu...

Tohle ... bude problematické ... zamyslel jsem se ve chvíli, kdy kolem ní začala vířit všechna ta chakra. Pomyšlení, že dokáže nahromadit takové masy surové chakry a všechny jejich druhy spojit v jedinou entitu - obrovskou entitu několikanásobně větší než cokoliv v našem okolí. V rukou držela řetězy - předpokládám, že ty vysávají chakru také. analyzoval jsem situaci. Mohl bych použít Susano'o, abych se jí vyrovnal, avšak v tu chvíli bych se vzdal z velké části své rychlosti, pokud bych chtěl být schopný vydržet byť jediný úder toho monstra ... nepotřebuji se jí vyrovnat velikostí ... zaujal jsem bojový postoj. V porovnání s ní jsem vypadal jako mravenec, avšak i to mohlo být mou výhodou. Viděl jsem pomocí Rinneganu přesně, kde je srdce té bestie. Místo nejvyšší koncentrace chakry. Místo, kde najdu tělo Karasu pohlcené chakrou. Byl jsem mistr meče - a nikoliv jednoho. Meče kusanagi jsem nechal v jejich pochvách a vytáhl svitek připevněný ve spodní části mých zad, přímo nad pasem. Věnoval jsem tomu monstru poslední pohled, než jsem svitek uvolnil a zmizel v oblaku kouře. Pár vteřin ticha -
- než jsem z oblaku kouře vyrazil přímo proti tomu monstru. Mohlo to vypadat jako šílenství - ale Iyami byl známý mistr kenjutsu, nintaijutsu, genjutsu a sharinganu. Měl plán. A Karasu mohla vidět, že je vybavený sedmi meči z černé oceli s bíle vyrytými pečetěmi po jejich ostří. Iyami byl rozhodnutý vyhrát. Prvním krokem bylo zlikvidovat Kyubiho. Pořád mohu přivolat "to" ... zamyslel se v obrovské rychlosti když letěl vzduchem proti manifestaci kyubiho.